Současná ošetřovatelská péče v ČR konzervuje stávající stav pacienta, namísto aby jej stimulovala a rozvíjela. Ve škole nás naučili používat ruce jen jako mechanický nástroj k ošetřovatelským výkonům, ale neumíme je používat k tomu, abychom jimi dávali pacientovi důležité informace o jeho těle a navozovali příjemné pocity, pro něj tak důležité. Dnešní ošetřovatelství v ČR si mnohdy neuvědomuje ten důležitý fakt, že naše ruce jsou většinou jediný komunikační most mezi námi a pacientem. Význam doteků nebyl totiž nikdy v naší ošetřovatelské péči tematizován, spíše tabuizován, přestože každý dotek nám něco poskytuje a stává se formou komunikace mezi lidmi.

Chceme-li dávat našim klientům maximum z toho, co dnešní moderní ošetřovatelství ve světě umí a zná, je tento koncept tím, který začínáme u nás uplatňovat v praxi, Proto, abychom umožnili pacientům poznat a akceptovat vlastní hranice, vlastní kreativitu a realizovat jejich schopnosti a dali jim současně možnost odmítnout to, nechtějí.

Mosty v komunikaci mezi klientem a ošetřovatelem, tedy mezi dvěma světy, jsou doteky.

Dítě je odkázáno na péči svého okolí a je zahrnováno doteky. Dospělý člověk je zahrnován doteky od svého partnera. Klient umístěný mimo svoji rodinu a svého partnera je o doteky ochuzen, přestože jsou přirozenou součástí jeho života i komunikace. Dotek je nejjednodušší formou komunikace beze slov, poskytuje vjemy z povrchu těla a vnitřního prostředí organismu. Dotek utváří vztahy a dává jim význam. Poskytuje klientovi jistotu, umožňuje orientaci a navozuje příjemný pocit.

Pokuste se si odpovědět sami na několik otázek a zamyslet se nad důležitostí doteků:

• jaký způsob doteků je vám nepříjemný nebo příjemný?
• jakou roli ve vašem životě hrají doteky?
• jakou máte zkušenost z dětství?
• jaká je k tomuto tématu vaše osobní rodinná biografie?
• jakým způsob doteků vám činí nejmenší porblémy u vašich kolegů, u vašich dětí, u vašich blízkých?
• jaký přikládáte dotekům význam ve svém životě?

Nečekané doteky nebo necílené doteky mohou u pacientů se sníženým stupněm vnímání vyvolávat pocit strachu a nejistoty. Mohou je lekat i některé naše projevy, které přichází nečekaně.

Proto musíme dát pacientovi jasně najevo, kde začíná a kde končí naše přítomnost a činnost u něho. Tuto informaci můžeme poskytnout pomocí cíleného doteku, tzv. INICIÁLNÍHO DOTEKU.

Místo doteku zvolíme na základě biografické anamnézy, nejčastěji to bývá rameno a pevným, zřetelným dotekem ho vždy informujeme o počátku a ukončení naší přítomnosti či činnosti s jeho tělem.

Dotek je jasný, zřetelný a přiměřeného tlaku. Je nutné jej podpořit i verbálně a musí ho všichni, kteří přijdou s pacientem do styku respektovat a poskytnout, včetně návštěv, uklízeček apd. Každý příchozí o něm musí být informován, což zajišťuje cedulka na viditelném místě u postele, kde je označeno místo iniciálního doteku a verbální projev.