Téměř pravidelně se opakuje, jako požadavek rodiny k ubytování klienta, „chtěli bychom jednolůžkový pokoj"

Váš blízký pravděpodobně nebyl zvyklý na společnost, možná dokonce žil sám, neměl příliš přátel, nikam nechodil, nebo máte jiné důvody, proč pro svého nejbližšího chcete to nelepší a domníváte, že tím nejlepším je právě jednolůžkový pokoj pro něj.

Proč by jste neměli chtít jednolůžkový pokoj, přestože platba za tento pokoj pro vás není problém?

Být doma je něco jiného, než být v zařízení. Být doma a relativně zdravý, znamená být v důvěrném prostředí, s každou věcí, s každou maličkostí na známém místě, s podněty a stimuly, které dává domov. Být sám a nemocný v zařízení, znamená se uzavřít do sebe, nemít podněty, nemít s kým komunikovat, propadat depresi. Opakovaně jsme se o tom přesvědčili a opakovaně jsme řešili problémy psychiky, depresí a ztráty chuti do života. Věřte, že samota není dobrá, zvlášť u seniora, který trpí nějakou chorobou a mnohem hůře se vyrovnává s tím, co mu život přináší. Nejideálnější je dokonce pokoj třílůžkový. Pokud se dva nepohodnout, je tu třetí, se kterým ti dva zbývající komunikují...

Jakmile si klienti zvyknou na to, být v zařízení mezi mnoha ostatními, je pro ně samozřejmé, že sdílejí pokoj s někým jiným. Mohou s ním komunikovat, když jsou na pokoji, dokonce chtějí mít otevřené dveře, aby byli stále ve středu dění a viděli, co se děje. Jsou zataženi do života zařízení a tak jim to vyhovuje. Není nic smutnějšího, než senior osamoceně sedící v pokoji, sice luxusním a uklizeném, ale s vyhaslým pohledem a hledícím do prázdna.

Když vysvětlíme rodině, že jednolůžkový pokoj není skutečně tím, čím udělají svému blízkému nejlepší službu, následuje obvykle další dotaz.

Co když si se spolubydlícím nebude rozumět?

Ještě než klienta přijmeme, zajímáme se o jeho zdravotní a psychický stav a na tomto základě zvažujeme, ke komu bude vhodné klienta umístit tak, aby na pokoji byli klienti na podobné úrovni vnímání. Samozřejmě, že se může stát, že i přes pečlivý výběr spolubydlících to nebude ono. V takovém případě přistupujeme k řešení situace stěhováním. Z toho důvodu vám také nemůžeme zaručit právo na jeden a týž pokoj, (pokud se nejedná o prezidentské nebo jiné nadstandardní apartmá) a vyhrazujeme si právo na změnu pokoje v případě, že to situace vyžaduje. Není to proto, že bychom chtěli o své vůli manipulovat s ubytovanými, ale o tom, co je pro ubytované vyhovující. 

K samotnému ubytování doporučujeme vzít s sebou věci osobní a ostatní potřeby v množství, které lze do ubytovacích prostor bez újmy umístit. Nábytek pouze ten, který nijak neomezí spolubydlící osobu a po předchozí dohodě.

Nejsme uzavřeným objektem. Na oknech nejsou mříže. Klienti nejsou uzavíráni na pokojích. V rámci pokojů a ubytovacího zařízení mají zaručen volný pohyb. Venku mají zaručen volný pohyb ti, kteří jsou schopni odpovídat za své jednání. Ti klienti, kteří nejsou plně odpovědni za své jednání, chodí ven pod dohledem personálu. Klient odpovědný za své jednání je oprávněn se pohybovat po zařízení i mimo něj tak, jak sám uzná za vhodné. Pobyt mimo ubytovací zařízení v době trvání smlouvy je možný kdykoliv na jakoukoliv dobu, s platbou stanovené paušální platby.

Bezpečné prostředí pro klienty s demencí, kteří plně neodpovídají za své jednání a mohli by si ublížit, zabezpečujeme v mnoha směrech. Na oknech jsou pojistky, které sice umožní pootevřít okno, avšak ne je zcela otevřít Apd.

Právo na sexuální život a navazování vztahů má každý člověk, tedy i náš klient. Má právo na navazování vztahů a na sexuální život jako každý jiný člověk. Není ve vztazích omezován a nejsou mu zakazovány, Není a nesmí být zesměšňován a musí mu být umožněno právo být s partnerem o samotě. Toto právo klienta nesmí však omezovat nebo zasahovat do práv ostatních klientů.  

Návštěvy jsou možné kdykoliv, je to plné právo rodiny a klienta. Výjimku tvoří zákaz návštěv vyhlášený celostátně nebo hygienickou stanicí v důsledku eliminace vnesení nákazy zvenčí, v době zvýšeného výskytu přenosných onemocnění v populaci.