Obecné informace

Našim cílem je poskytování komplexních služeb tak, abychom co nejvíce podpořili aktivní život našich klientů a prodloužili jejich soběstačnost. Jsme připraveni převzít klienta do péče a zajistit maximální možnou kvalitu života i lidskou důstojnost. Chceme, aby péče byla pro klienty zážitkem, nikoliv nepříjemnou zkušeností.

Klient je pro nás rovnocenným partnerem, lidskou bytostí s vlastní historií a individualitou. Nabízíme klientovi takové vjemy, o nichž může sám rozhodnout, zda je přijme, či nikoliv. Komunikace na úrovni klienta je jednou z našich zásad.

Všechna naše zařízení pracují na základě konceptu bazální stimulace, čímž je výrazně zkvalitněna péče o klienta. Jedním ze základních způsobů, jak toho dosahujeme, jsou doteky – základní lidská schopnost i potřeba. Ruce našich ošetřovatelů jsou médiem, které klientovi umožňuje získat informace o okolním světě i o sobě samém. Čas, který máme pro péči, využíváme co nejsmysluplněji…

Jednolůžkový pokoj?

První, co se v rámci přijetí klienta řeší je, na jakém pokoji bude klient ubytován. Téměř pravidelně slyšíme otázky, zda by bylo možné ubytování na jednolůžkovém pokoji a odůvodnění takového přání bývají shodná. Klient není zvyklý na společnost, nepřizpůsobí se apod.

V rámci rozhodování je nutné přijmout fakt, že být doma je něco jiného, než bydlet v zařízení spolu s dalšími klienty. Demence je nemoc a v době nemoci se nežije stejně jako ve zdravém aktivním životě. Na volbě pokoje příliš nezáleží proto, že klient ve svém pokoji tráví malou část dne, většinou jen v rámci odpočinku po obědě a v noci, kdy spí. Ostatní část dne tráví klient aktivitami a terapiemi mimo svůj pokoj.

Proč jednolůžkový pokoj není správným řešením?

Být o samotě již jako nemocný v zařízení znamená především uzavření se do sebe, riziko deprese a ztráty chuti do života. Nedostatek podnětů a komunikace s jinými osobami dokáže výrazně zhoršit zdravotní i psychický stav klienta. Samota není nic, co můžeme doporučit, zvlášť pak u nemocného seniora, který se hůře vyrovnává s tím, co mu život a nemoc přináší. Jakmile si klienti zvyknou na pobyt „v partě“, stane se sdílení pokoje zcela samozřejmou věcí. Není nic smutnějšího, než senior osamoceně sedící v pokoji, sice luxusním a uklizeném, ale s vyhaslým pohledem do prázdna.

Ideální pokoj?

Ideálním pokojem je pokoj třílůžkový. Přináší větší možnosti komunikace a interakce. A v případě neshody mezi dvěma klienty je zde třetí osoba, která ke komunikaci zbývá.

Co když si se spolubydlícím nebude rozumět?

Toto je druhá nejčastější otázka. Abychom zajistili soulad mezi spolubydlícími na jednotlivých pokojích, zajímáme se o jejich zdravotní a psychický stav. Na jeho základě pak zvolíme nejvhodnější řešení tak, aby klienti, kteří sdílejí pokoj, byli na podobné úrovni vnímání. Pokud se časem ukáže, že to i přes veškerou snahu o co nejpečlivější výběr zkrátka není „ono“, řešíme situaci přestěhováním. Nelze tak zaručit, že klient bude po celou dobu pobytu ve stejném pokoji. Není to proto, že bychom chtěli o své vůli manipulovat s obsazením pokojů, ale o tom, co je pro klienty vyhovující. Je to nutné opatření k zajištění hladkého chodu zařízení ve prospěch všech.

Vybavení pokoje?

Pokoj je vybaven standardním nábytkem. Aby se stal pro klienta příjemným a připomínal mu domov, doporučujeme, aby měl v pokoji věci nebo nábytek, který ho provázel jeho životem. Velmi důležitá je vlastní deka a polštář, na kterou jsme všichni zvyklí. Křeslo, stolek, komoda, nebo jiný drobný nábytek, obrazy, fotografie, dečky, nebo jiné předměty jsou velmi, velmi důležité proto, aby se pokoj stal domovem a aby klient nežil do konce svého života v „anonymním hotelu“. Mnoho rodin namítá, že jejich blízký již tyto věci nevnímá. To však není pravda. Každý vnímá, dokud dýchá. Mnohokrát jsme se ve své praxi přesvědčili, že i zdánlivě nevnímající klient je schopen vnímání ve vlastním světě a že je schopen reakce. Není toho již mnoho, co můžete pro svého blízkého udělat a toto je jedna z mála věcí, která je velmi důležitá a která zpříjemní život klienta v době nemoci.

Mohou klienti opouštět zařízení dle svého uvážení?

Nejsme uzavřeným objektem. Na oknech nejsou mříže. Klienti nejsou uzavíráni na pokojích, jako je tomu na mnoha jiných místech. Po celém zařízení, včetně zahrady, se klienti mohou svobodně pohybovat. Opouštět mohou Alzheimercentrum na libovolnou dobu, pokud jsou toho samostatně schopni. V opačném případě se mimo zařízení pohybují pod dohledem personálu. V objektu je bezpečnost klientů zajištěna pomocí nenápadných opatření, jako jsou například pojistky na oknech bránící jejich plnému otevření apod. Vše se děje s cílem co nejméně omezovat klienty v jejich denním životě, současně ale s ohledem na jejich vlastní bezpečnost.

Denní režim?

V minulých letech se v institucích, zejména v době socialismu, ale bohužel mnohdy i v této době, uplatňoval tzv. lékařský a nebo výchovný model péče, kdy se klient musel podřizovat všemu a všem. V našich centrech tento model neuplatňujeme. Klient není ani v době své nemoci zbaven svých práv a má nezadatelné právo žít podobným životem, jaký je ve společnosti považován za běžný. Motivujeme jej nenásilným způsobem, aby se zapojil do terapií, aby nezůstával na pokoji, ale má plnou svobodu pohybu a není povinen se podrobit intervencím, které nechce, nebo mu nejsou příjemné. Je to jen na nás a našem přístupu, abychom se společně s klientem rozhodli, co a kdy budeme společně dělat a pokud něco nejde hned, později se to určitě podaří.

Mohou klienti navazovat vztahy a mít sexuální život?

Samozřejmě, že ano. Navazovat vztahy má právo každý, tedy i naši klienti. Přitom nesmí být omezováni ani jakkoli zesměšňováni a musí jim být umožněno být s partnerem o samotě, pokud to neomezuje ostatní klienty a nezasahuje do jejich práv.

A jak je to s návštěvami?

Ty jsou možné kdykoliv – je to plné právo rodiny a klienta. Výjimku tvoří zákaz návštěv vyhlášený celostátně nebo příslušnou hygienickou stanicí, aby nedocházelo k zanesení nákazy do zařízení, například v době zvýšeného výskytu přenosných onemocnění v populaci. Jste-li nachlazeni, nemocní, máte-li chřipku a nebo se necítíte dobře, prosíme, vynechejte svojí návštěvu. Klienti mají vzhledem k onemocnění oslabenou imunitu a je téměř jistota, že se od vás nakazí, od nich se nakazí i ostatní a dovedete si představit, co to pro nás i pro vaše blízké znamená.

Jak je zajištěno stravování klientů?

Každý pacient s Alzheimerovou chorobou dříve nebo později začne ubývat na váze. Je to dáno tím, že funkce mozku jsou již natolik narušeny, že pacient sice přijímá dostatek živin, avšak jeho organizmus není s to je zužitkovat. Proto naše klienty vážíme každý měsíc, abychom si včas všimli jakýchkoli změn a mohli přidat vhodnou stravu. Používáme k tomu speciální váhu, která funguje, i když vážená osoba sedí. Pokud klienti jídlo odmítají, snažíme se jim vysvětlit nutnost příjmu potravy a pomáháme jim v její konzumaci dokrmováním. V případě vyšších úbytků na váze, nebo v období chřipek či velkých veder nasazujeme doplňkovou stravu bohatou na živiny, kterou v případě potřeby podáváme klientovi i 8x denně.

Jídlo připravujeme výhradně z přírodních surovin tak, aby neobsahovalo umělé náhražky, instantní prášky apod. Na nedělní snídaně pečeme vlastní moučníky.

Jídelníček je postaven na tradiční české domácí kuchyni tak, aby vyhovoval zvyklostem klientů. Snad je to někdy trošku i na úkor vyváženosti stravy, avšak nepovažujeme za vhodné „mluvit“ do chutí klientům, kteří mají více jak padesátileté stravovací návyky. Zvlášť když dobré jídlo je někdy jedna z mála věcí, co klientům dělá radost. Ano, bylo by jednodušší vařit jídla obvyklá jinde, ale my pro naše klienty rádi těsto na buchty uhněteme a moučník upečeme. Máme radost, že strávníkům chutná a co víc, z kuchyně se line vůně dobrého jídla a to také významně připomíná domov.

Jak je to s osobním prádlem?

Osobní prádlo a oblečení si klient přináší s sebou. Při přijetí do péče musí být označeno jménem, je uloženo do skříní a staráme se o ně, pereme je. Vzhledem k charakteru onemocnění je nutné počítat s tím, že prádlo je opotřebováno mnohem dříve, než je běžné, protože se velmi často pere a je nutné vzít v úvahu, že se pere i s prádlem ostatních klientů. Není možné prát samostatně jeden svetr apod. tak, jako doma. Je-li prádlo seprané, opotřebované, je nutné jej vyřadit a nahradit jiným. Nedoporučujeme s sebou brát velmi luxusní oděvy, protože není možné je udržovat tak, jak vyžaduje jejich údržba. V takovém případě doporučujeme, aby údržbu zajistila rodina. Oděvy, které vyžadují chemické čistění, musí udržovat rodina klienta, popřípadě chemické čistění zajistíme na náklady klienta.

Kadeřník a pedikúra?

Do zařízení dochází pravidelně kadeřník i pedikérka. Využije-li jejich služeb, jedná se o osobní náklady klienta.

Nákupy pro osobní potřebu klienta?

Nejsou problém, nákupy zajistíme. Pro klienty nakupujeme pravidelně.

Společenský život?

Kromě aktivit v zařízení pravidelně pořádáme pro ty klienty, jejichž zdravotní stav to dovoluje, drobné poznávací výlety nebo návštěvy cukrárny, kavárny, nebo jiné společenské akce. Klienti jsou převáženi většinou autobusem. Náklady na tyto akce hradí klient z osobních prostředků.

Jaké pomůcky používáme v péči o klienty?

Všechny inkontinenční pomůcky, na které má klient nárok ze zdravotního pojištění, jsou naším prostřednictvím zajišťovány zdarma. V tomto směru maximálně hájíme zájmy klienta, protože některé zdravotní pojišťovny, mnohdy odmítají svému pojištěnci poskytnout to, na co má nárok, včetně antidekubitárních pomůcek. Lékaři jsou mnohdy zdravotními pojišťovnami motivováni redukovat počty předepsaných pomůcek. To se týká i fixačních kalhotek, které klient nosí přes den za účelem fixace pleny a snížení její viditelnosti přes oblečení. Plenkové kalhotky vyšší kvality ovšem zdravotní pojišťovny nehradí. Vyplatí se však, proto apelujeme na rodiny klientů, aby jim je, například ve formě dárku zakoupily. Stojí přibližně 200 Kč, jsou z kvalitního materiálu a dají se vyvářet. Ideální je mít dvoje. Pokud klient potřebuje s plenou manipulovat, doporučujeme zakoupení tzv. body, tedy kalhotek spojených s nátělníkem.

Rehabilitační pomůcky jsou u nás klientovi poskytovány zdarma v nadstandardní kvalitě z našich vlastních zdrojů.

A co domácí mazlíčci?

Chápeme, že mnohaleté soužití s domácím mazlíčkem vytváří mezi ním a jeho majitelem silné pouto. Drobná domácí zvířata si proto klient může přivézt po předchozí dohodě s sebou.  Naším cílem je maximálně vyhovět všude tam, kde to jen trochu jde.
V našich zařízeních máme malé zvířecí farmy, klienti mohou sedět u slepic nebo koz a pozorovat je, máme pejsky, kteří jsou samozřejmou součástí života v budově. Pokud je klient přijat se svým zvířecím mazlíčkem, zajistíme jeho venčení, krmení, ale ze strany klienta je nutná úhrada krmení, případně prohlídek a návštěv veterináře apod.

Pobyt venku

Zahrada je nedílnou součástí každé budovy a v příznivém počasí tráví klienti hodně času venku na lavičkách, lehátkách anebo při terapiích. V teplém počasí se venku i stravují.

Doba pobytu v centru

Délka pobytu závisí na volbě a potřebách klienta. Pobyt je realizován na základě uzavřené smlouvy. Může se jednat o pobyt krátkodobý, k překlenutí tíživého období, nebo k odpočinku pečujících doma anebo se může jednat o pobyt na dobu, která není ničím omezena.
Naším cílem je, aby jak klient, tak jeho rodina byli maximálně spokojeni se službami Alzheimercentra. Kvalita života klienta je pro nás nejvyšší prioritou. Proto se pokoušíme stanovit co nejméně formálních pravidel. Některá je ale přeci jen nutné dodržovat – stejně jako doma. V případě, že máte specifické potřeby nebo přání, rádi vám vyjdeme vstříc, bude-li to možné.