Večírek v Alzheimercentru Zlín očima rodinné návštěvy

Jak se žije v Alzheimercentru Zlín

22.3.2019O čem přemýšlejí lidé, jejichž rodiny se týká Alzheimerova choroba? Jak vnímají jednotlivé okamžiky, které život přináší? Nahlédněte s námi do jednoho odpoledne v Alzheimercentru Zlín očima návštěvnice. O pocity se podělila se čtenáři iDnes.cz na svém blogu.

https://ladislavasindlerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=705763

Byli jste někdy na večírku v Alzheimer centru?

21. 03. 2019 20:30:00

Já ho dnes odpoledne absolvovala jako host a musím se přiznat, že jsem byla napnutá jako struna a zároveň plna obav, protože s tou strašlivou nemocí mám zkušenost a nedovedla jsem si představit, jak se s tou akcí personál popere.

S tím zlým strejdou Alzheimerem bojovala moje maminka, která se mnou žila ve společné domácnosti a bylo to velice smutné a hodně náročné. Několikrát jsme byli vyplaveni, v nestřeženém okamžiku se postarala o požár v kuchyni a opět v nestřeženém okamžiku utíkala z nezamčeného domu.

Takže „furt ve střehu“ a s napětím.

Tenkrát Alzheimer centra nebyla a odmítala jsem ji umístit v domově důchodců, kde by asi musela být uvázaná. Je to už dobrých 30 let, ale nikdy na těch 15 let, kdy s námi v našem domě maminka žila a poslední dva roky s ní i strejda Alzheimer – tak jsme mu říkali- na ten čas nikdy nezapomenu.

Myslela jsem si, že jsme s ním, jako rodina, skoncovali, ale velice jsem se spletla. Stejnou diagnózou trpí starší sestra, a po půlročním pobytu v domácí péči padlo rozhodnutí, že se o ni lépe postarají v centru, které je přímo zaměřeno na pacienty s touto hroznou nemocí. Tak po jakési čekací době, protože je o tato zařízení velký zájem, uvolnilo se místo a před týdnem ji synovec přestěhoval

A tak po týdnu, kdy nám bylo doporučeno, abychom ji nenavštěvovali, jsem za ní včera zašla. Poznala mě, seděly jsme spolu, já mluvila, ona poslouchala, neví, že ovdověla, neví kde bydlela, nepamatuje si téměř nic,neví, že vystudovala vysokou školu, že je autorkou několika patentů, nic neví, jen na chalupu, kterou měli nedaleko města a kam pravidelně jezdívali a kde ona vybudovala kouzelnou skalku, na tu vzpomíná,ale zase už neví, že ji prodali..

A při odchodu jsem ve vstupní hale uviděla plakát s nápisem, že dnes se koná ples pro klienty zařízení. Tak jsme se tam dnes odpoledne, akce začínala v 15 hodin, i se synovcem vypravili, chtěla jsem ji na tu slávu upravit a obléknout, ale ten skvělý personál vše zvládl a klienti už seděli u stolů v hlavní místnosti, načesaní, dámy namalované, stuhy a péra ve vlasech a nastrojené, na stolech jídlo a pití, a když hudba začala hrát, pustili se i s personálem do tance.

Synovec si s maminkou zatančil a pak nám bylo nenápadně doporučeno, abychom se vzdálili, aby se jeho maminka a moje sestra začlenila do kolektivu a zvykala si tam.

A tak tu doma sedím, prohlížím si fotky a říkám si, jestli mě ten zlý strejda A. taky navštíví a jestli ano, kdy asi.

Klidně bych se jeho společnosti vzdala a oželela v tom případě i ten báječný večírek v Alzheimer centru ve Zlíně.

Autor: Ladislava Šindlerová

 

  • Sdílejte tuto novinku!