Dokument Novy - Česko 19, natáčení v Alzheimercentru Ostrava

V červenci proběhlo v našem Alzheimercentru Ostrava natáčení dokumentárního pořadu televize Nova Česko 19.

Se slzami v očích jsme vzpomínali na okamžiky z dubna.

Podívejte se se námi, s jakým nasazením a jak prožívaly tuto těžkou dobu naše kolegyně – Katarína, Věrka a Simona.

https://novaplus.nova.cz/porad/cesko-19/epizoda/62947-cesko-19

Něco více o našich kolegyních:

Katarína

Pozice: vrchní sestra

Zodpovědnost v době nákazy: Organizace ošetřovatelského úseku, objednávání léků, zdravotnického materiálu. Komunikace s Krajskou hygienickou stanicí v Ostravě, hlášení vývoje na centru, kde postupně přibývalo klientů s pozitivním testem na COVID-19,  organizace  práce v COVID zóně, kterou se stalo celé zařízení, spolupráce s krizovým štábem, organizace péči o klienty, realizace výtěru a kontrolních stěrů, denní komunikace s hygienou, delegace úkolů na personál, komunikace s klienty a rodinami..

Věrka

Pozice: aktivizační pracovník – pracovník v sociální péči.

Zodpovědnost v době nákazy: Přímá péče o klienty.  Její životní motto „Vykouzlit našim klientům úsměv na tváři a pocit bezpečí. Ochránit klienty a zajistit jím i v této těžké situaci, pokud možno co nejdůstojnější pobyt a 100% ochranu a péči.“

Pocity: Nebylo nás pravda moc co jsme zůstaly, ale nebyl čas na fňukání. Oblekli jsme speciální výstroj a úkol byl jasný. Když nás klienti viděli v té výstroji, byli nejistí, někteří se nás snad i chvíli báli, ale jak poznali, že jsme to my, tak to bylo lepší. Znám dobře každého klienta a vím jak a čím ho potěšit a ujistit ho, že je v bezpečí. Je to pro ně i pro nás velmi důležité vědět, že se na nás můžou kdykoliv a s čímkoliv obrátit. I když nás v té výstroji nepoznali a vlastně ani po hlase, vsadila jsem na naše společné rituály jako je oblíbená písnička, tanec, srandičky. V té chvíli to možná vypadalo bláznivě, ale to nevadí. A bylo po smutku. To mě nabíjelo na další náročné hodiny a dny kdy jsme byli našim klientům neustále k dispozici. Strach o naše blízké, které jsme nechali doma, neviděli je a nemohli je ani pohladit, přitulit se a říct si, že vše bude zase v pořádku ,že na ně myslíme a máme je rádi.

Simona

Pozice: ředitelka zařízení.

Zodpovědnost v době nákazy: V době celé pandemie koordinovala 24 hodinovou pohotovostí funkčnost všech úseků na zařízení. Převzala zodpovědnost za klienty, rodiny, personál. Klíčová osoba pro řešení nestandardních nových koronavirových problémů. Její hlavní úloha spočívala v implementaci krizového plánu do praxe. Zajišťovala součinnost všech zaměstnanců a vypomáhajících složek, zajišťovala odborné poradenství a zásobování ochrannými pomůckami.

Pocity: Bylo to období, kdy všichni pro mě důležití zaměstnanci pro řízení procesů v Ostravském Alzheimercentru onemocněli. Byla to Vrchní a Staniční sestra, dva Údržbáři, vedoucí provozu - nebyli fyzicky přítomní na zařízení, onemocněli nebo byli doma s dětmi. Navíc přibývaly denně zprávy, že někteří pečovatelé a sestry nepřijdou – onemocněli, zůstali v karanténě nebo nepřišli z různých důvodů. Musela jsem si ujasnit priority, získat nadhled nad celou věcí, představit si, že vše jednou skončí. Rozhodla jsem se a to mě zklidnilo „i kdybych tady měla zůstat sama, zůstanu, vše zvládnu“ – zůstala jsem v zařízení bydlet a zaměřila se na bezpečnost klientů, zabránění šíření infekce, komunikaci s rodinami. Bohužel, svoji vlastní rodinu jsem odsunula, myslím, že dodnes nepochopili „JAK VELKOU ZODPOVĚDNOST jsem cítila za cca 150 živých jedinců, tj. 80 klientů, 70 zaměstnanců, dále nepočítám nespočet rodinných příslušníků od klientů a opuštěné rodiny našich zaměstnanců.………se nedá vyjádřit,

Jsem moc ráda že mám takový SUPER tým – do kterého patří Vrchní, staniční, sociální, adminky – vím co všechno udělaly, za co jim patří velké díky…díky paním pečovatelkám, sestrám, centrále….